Dubnovou expozicí se otevírá prostor Galerie pod radnicí po dvouměsíční technologické přestávce.
Toto drobné zkrácení výstavní sezony 2026 je nicméně vyváženo odstraněním problematické vlhkosti včetně související rekonstrukce podlahových krytin – a nejen samotní návštěvníci se tak mohou těšit zdalšího zkvalitnění provozu jedné z nejvýznamnějších kulturních institucí města.
Kompletní dramaturgie celého výstavního roku opět proběhne v produkční režii spolku STOReAGE z.s. a hlavního kurátora galerie, Jiřího Fikejze (st.).
Hned první počin ovšem navazuje na dosud skvělou spolupráci externího kurátora Jozefa Cserese a jeho prostřednictvím vlastně i celého sdružení tzv. „Veselých pozůstalých“ ústeckého barda Jana Steklíka: v expozici jeho souputníka JANA ZUZIAKA. Na vernisáži výstavy 8. dubna 2026 tak promluví Jozef Cseres nejen jako umělcův osobní přítel ale právě i jako autor expozice.
Současně zazní Zuziakovy výtvarné partitury v podání Petra Vrby.
Jan Zuziak: Refrény a možné partitury
Výstava „Refrény a možné partitury“ představuje tři různé polohy brněnského výtvarníka Jana Zuziaka (1946–2021), vesměs pracemi na papíru – partiturami, experimentálními abstraktními a surreálními tisky, a manipulovanými xerotisky z cyklu „Facebook“.
Autor na nich pracoval v letech 2010 až 2019 a reprezentují jeho celoživotní zájem o neobvyklé struktury a procesy, jaké nacházel kolem sebe a s oblibou vyhledával v přírodě, kam často vyrážel coby amatérský entomolog a sběratel přírodnin.
Zejména do genia loci Brna tak Zuziak vnášel pohledy, jejichž chytře nastavované fokusy a úhly odhalovaly obyčejná témata zcela neobyčejnými způsoby prezentace. Byl mimořádný, co se týče angažovaného světonázoru i svébytného pojetí výtvarničení jako reflexivního kutilství. Ve své umělecké distanci světa málokdy dělal rozdíl mezi přírodou a kulturou: naopak, snažil se je propojit, jako by příroda a kultura odjakživa a navždy koexistovaly v dialektické (en)harmonii. Kořeny, hnízda ptáků nebo motýli jako možné partitury jsou toho skvělým důkazem. Zuziak neodolal rozmanitým „modelům“ jaké mu příroda nabízela, a invenčně a hravě přetvářel její čisté, sémanticky neposkvrněné formy do forem významových.
Stejně nevážně až hereticky přistupoval i k symbolickým a komunikačním formám lidské kultury. V cyklu manipulovaných portrétů „Facebook“ si nejdříve přisvojil zprofanovaný název oblíbené sociální sítě, aby ho zbavil primární konotace jakou obecně evokuje. Anglický novotvar vyrval ze spárů agresivního newspeaku a vrátil mu původní etymologický význam – kniha tváří. Je to sbírka neboli katalog obličejů, které Zuziak ukradl svým přátelům a známým. Přestože tváře na stránkách Zuziakovy „knihy“ patří konkrétním lidem, podobenství s předlohou jsou vágní. Jsou výsledkem technologické manipulace, záměrné, a přesto nepředvídatelné. Na jejím začátku stál realistický fotoportrét, který umělec „prohnal“ černobílou kopírkou, kde ho podrobil nekonvenčním operacím, díky nimž získal původní obličej podobu na hranici identifikovatelnosti. Umělec narušil řád a algoritmus strojové reprodukce, zpochybnil její spolehlivost, opakovatelnost a předvídatelnost: jenom aby vyvolal znejistění, generující estetický zážitek.
(Jozef Cseres)
JAN ZUZIAK – Refrény a možné partitury
Galerie pod radnicí
8. — 29. 4. 2026
vernisáž 8. 4. v 18 hodin
(v souvislosti s průběhem rekonstrukce prostor může dojít k posunu termínu zahájení)
otevřeno:
ÚT-PÁ 10-12 / 14-17
SO-NE 14-16