Černobílá surrealistická disputace k tématu fotografie. Nikdy předtím nepořizovali lidé tolik obrazů k zachycení skutečnosti jako po masovém rozšíření digitálních fotografických snímačů a mobilních telefonů. Miliardy denně. Dokonale ostrý a tonálně vyvážený obraz za jednu dvoutisícinu sekundy. Bez většího úsilí. Co když ale přistoupíme k pořizováni fotky postaru, složitě, ručně, mechanicky a chemicky? Kombinováním velkoformátových negativů na filmu s negativy na papíru a výstupem do bromostříbrné kopie? Výsledek je zdlouhavý, nedokonalý se spoustou chyb a hlavně definitivní. Nemůžou být ony nedostatky nakonec přidanou hodnotou? A konečnost procesu a výstupu připomenutím, že ve skutečném životě se nejde vždycky vrátit k poslední uložené verzi? A víte, jaký je tajný život vašeho v garáži odloženého přímotopu? Nepořádá náhodou party se striptérkou? A dá se to pochopit? Vědomě, podvědomě, nevědomě?