Obdivuhodný záběr tvorby – od minimalistické kresby po složité objekty architektonických tvarů – předurčuje, kromě širokého záběru odborného vzdělání, její přirozený talent pracovat s různými materiály a médii, včetně plastu, betonu, dřeva a umělého kamene. Klasickou malbu v její práci zastupují zejména portrét a figura, sakrální témata a tvorba směřující k abstrakci. Nezastupitelné místo pak představují translucentní silikony, balancující na hranici plošného díla a prostorového objektu.

Témata, která Martina Chloupa vyhledává jsou často lapidární, jednoduchá a konkrétní. Zároveň jsou ovšem její motivy mnohokrát vytrženy z kontextu a tvarově či významově nadsazeny nebo naopak zpochybněny: a její projev tak získává podoby velmi nečekané. 
Mimo kolekce soukromé a další je její dílo zastoupeno ve sbírce Národní galerie v Praze.